Druhy filtrace v akváriu

Mechanická filtrace
- jejím hlavním účelem je zachytit na filtrační hmotě drobné částice kalu rozptýleného ve vodě, které snižují průhlednost akvária a zanášejí jemné listy akvarijních rostlin, na nichž se pak mnohem snáze usazují řasy. Odstraňuje jak anorganické, tak i organické nerozpustné částice, předpokladem správné činnosti je časté, nejlépe denní propírání filtrační hmoty a vyplavení nashromážděného kalu mimo akvárium. Hlavním cílem je odstranění všech zachycených částic dříve, než se jejich organická část začne ve vodě rozkládat a ovlivňovat nepříznivě její kvalitu. V případě, že by (zejména organické) částečky zadržené filtrací byly na filtru ponechány delší dobu, začaly by se postupným rozkladem mineralizovat a filtr by začal působit jako filtr biologický. Tento způsob (mechanické) filtrace je požadován nejčastěji tam, kde v akváriích vzniká intenzívní činností ryb velké množství rozptýleného kalu. Je žádoucí jej z vody rychloprůtokovým filtrem co nejdříve odstranit. Jakékoli zanedbání pravidelného čištění mechanického filtru vede k jeho rychlému zanášení a k přechodu do biologicky aktivního režimu (viz biologická filtrace), v krajním případě anaerobního. Pro mechanické filtry (určené k zachycení ve vodě rozptýlených částic) jsou používány různé ve vodě stabilní filtrační hmoty, konkrétní návody však přesahují účel tohoto článku. 
 
   Biologická filtrace
- hlavním cílem je oxidace (aerobní mineralizace) ve vodě rozpuštěných sloučenin zejména dusíku (čpavek resp. amonné ionty, dusitany) na méně škodlivé dusičnany - které se ovšem ve vodě hromadí (denitrifikace - bakteriální rozklad dusíkatých sloučenin až na plynný dusík - probíhá v písku akvária jen v omezeném rozsahu). Účelem biologických filtrů používaných v akvaristice je tedy prodloužit období k nutné obměně vody v akváriu za čerstvou, nezatíženou odpadními produkty ryb. Typickým příkladem vhodného (i nutného) použití biologického filtru jsou odchovné nádrže s velkým množstvím ryb, bez rostlin, bez písku, do nichž je denně vkládáno značné množství krmiva, které je po několika hodinách trávení vyloučeno zpět do vody ve formě pevných zbytků i rozpuštěné moči a výluhů. Chovatel v takovém provozu obvykle denně čistí dno akvárií od veškerých pevných zbytků, avšak rozpustné složky (zvl. čpavek a dusitany - viz nitrifikace) je žádoucí co nejdříve odbourat (oxidací - nutný dostatek kyslíku ve vodě!) fungujícími biologickými filtry. Přestože je systém chovných nádrží pod přísným dohledem, bývá při podobném režimu práce denní obměna vody spojená s odsáváním rybích výkalů kolem 5 % objemu nádrže, mnohdy i mnohem více. V okrasném akváriu je takto intenzívní výměna vody naopak zbytečná, často až škodlivá.
 
   Čím vyšší jsou náklady na pořízení kvalitní čerstvé vody nezatížené produkty látkové výměny, tím větší důležitost má filtrace, zvláště pak biologická, pro udržení nákladů na provoz v "rozumné" výši. Extrémem může být mořská akvaristika, kde cena zaplacená (zvláště ve vnitrozemí) za obnovu vody za čerstvou může být enormní. Filtrační část mořského akvária obvykle v "zákulisí" představuje mnohonásobek plochy i objemu nádrže výstavní "živé" části... Přesvědčit se o této skutečnosti můžete např. v mořské expozici ZOO Dvůr Králové n.L.
 
   Složené filtrační systémy a jejich funkce
 
   Chovatelé ryb a velkochovy často používají složené systémy centralizované úpravy vody, kde je úpravám podrobena nejen vstupní vodovodní voda, ale i voda průběžně odtékající z jednotlivých akvárií. V centrální úpravně použité vody je pak obvykle v prvním stupni použita mechanická filtrace (usazovací nádrž, různé druhy filtračních hmot), dále pak biologická část (včetně různých provzdušňování vody, případně skrápěcích filtrů), za kterou obvykle následuje UV sterilizátor (musí zabránit šíření všech mikroorganismů z centrálního filtru do jednotlivých chovů), případně ještě provzdušnění (okysličení) vody. Všechny používané metody a principy jsou dobře známy z čistíren odpadních vod, kterým se takový "centrální" filtr může podobat. Znovu opakuji, že detailní návody je třeba hledat v chovatelské literatuře a pramenech, pro rostlinová akvária považuji tyto systémy za zcela nadbytečné.

Mechanická filtrace

- jejím hlavním účelem je zachytit na filtrační hmotě drobné částice kalu rozptýleného ve vodě, které snižují průhlednost akvária a zanášejí jemné listy akvarijních rostlin, na nichž se pak mnohem snáze usazují řasy. Odstraňuje jak anorganické, tak i organické nerozpustné částice, předpokladem správné činnosti je časté, nejlépe denní propírání filtrační hmoty a vyplavení nashromážděného kalu mimo akvárium. Hlavním cílem je odstranění všech zachycených částic dříve, než se jejich organická část začne ve vodě rozkládat a ovlivňovat nepříznivě její kvalitu. V případě, že by (zejména organické) částečky zadržené filtrací byly na filtru ponechány delší dobu, začaly by se postupným rozkladem mineralizovat a filtr by začal působit jako filtr biologický. Tento způsob (mechanické) filtrace je požadován nejčastěji tam, kde v akváriích vzniká intenzívní činností ryb velké množství rozptýleného kalu. Je žádoucí jej z vody rychloprůtokovým filtrem co nejdříve odstranit.

Biologická filtrace

- hlavním cílem je oxidace ve vodě rozpuštěných sloučenin zejména dusíku (čpavek resp. amonné ionty, dusitany) na méně škodlivé dusičnany - které se ovšem ve vodě hromadí (denitrifikace - bakteriální rozklad dusíkatých sloučenin až na plynný dusík - probíhá v písku akvária jen v omezeném rozsahu). Účelem biologických filtrů používaných v akvaristice je tedy prodloužit období k nutné obměně vody v akváriu za čerstvou, nezatíženou odpadními produkty ryb. Typickým příkladem vhodného (i nutného) použití biologického filtru jsou odchovné nádrže s velkým množstvím ryb, bez rostlin, bez písku, do nichž je denně vkládáno značné množství krmiva, které je po několika hodinách trávení vyloučeno zpět do vody ve formě pevných zbytků i rozpuštěné moči a výluhů. Chovatel v takovém provozu obvykle denně čistí dno akvárií od veškerých pevných zbytků, avšak rozpustné složky (zvl. čpavek a dusitany - viz nitrifikace) je žádoucí co nejdříve odbourat (oxidací - nutný dostatek kyslíku ve vodě!) fungujícími biologickými filtry. Přestože je systém chovných nádrží pod přísným dohledem, bývá při podobném režimu práce denní obměna vody spojená s odsáváním rybích výkalů kolem 5 % objemu nádrže, mnohdy i mnohem více. V okrasném akváriu je takto intenzívní výměna vody naopak zbytečná, často až škodlivá.

 

Rozdělení filtrů 

vnitřní filtry - Jsou umístěné přímo v akváriu, objem filtrační hmoty je menší, filtry se zabudovaným vlastním čerpadlem pak v menších nádržích vytváří intenzivnější proud vody. 

  1. Vnitřní molitanový filtr poháněný vzduchovacím motorkem - nejednodušší, nejlevnější, filtr využívá stoupání vzduchu, který před sebou tlačí vodu a zároveň ji za sebou nasává
  2. vnitřní filtr z čerpadlem u hladiny a molitanovým blokem, přes který je voda nasávána
  3. vnitřní ponorný elektrický filtr s vlastní uzavřenou nádobou na filtrační hmotu

vnější filtry - Jsou umístěné mimo nádrž, objem filtrační hmoty může být větší než u vnitřních filtrů - tzn. může probíhat ve větším rozsahu biologická filtrace. Voda se čerpadlem přivádí a vrací zpět pomocí hadic nebo trubek. Můžeme použít profesionálně vyráběné venkovní tzv. hrncové filtry nejrůznějších značek a nebo si technicky zruční akvaristé mohou levněji vyrobit vlastní venkovní filtr. Je potřeba dát pozor na nebezpečí vytečení vody z nádrže, tzn. kontrolovat těsnost všech spojů ve filtru.

půdní filtry - Skládají se z plastového roštu položeného na dně pod štěrkem odkud je voda čerpána a proudí přes dno od shora dolů případně i opačným směrem. Tyto filtry jsou sice zpočátku dostatečně účinné, ale posléze se špatně čistí a jsou naprosto nevhodné pro rostliny, neboť díky nepřirozenému proudění ve dně omezují jejich růst tím, že dochází k blokaci příjmu živin kořeny.

 

Filtrační materiály

polyuretanová pěna (tzv. molitan, bioakvacit, biomolitan, filtren apod.) - Nejužívanější a zároveň nejvhodnější materiál, který má velkou vnitřní plochu pro usazování bakterií, je trvanlivý a snadno propíratelný. Vyrábí se v různé poréznosti, od velmi jemných až po různě hrubé materiály.

keramika, štěrk, umělohmotná tělíska - Plocha pro usazení bakterií je menší oproti molitanu, slouží hlavně pro zachycení hrubších nečistot. Použití se najde např. ve velkém vnějším filtru s několika samostatnými komorami ve vstupní části pro předfiltraci. Stejnou úlohu splní také velmi hrubý polyuretanová pěna.

silonová střiž, perlonová vata - Má menší trvanlivost oproti molitanu, hůře se čistí a je nutné ji tedy častěji měnit. Používá se opět jako předfiltr a nedoporučuje se umístění v poslední vrstvě filtru, neboť hrozí uvolňování jednotlivých vláken do vody. POZOR! Tzv. skelná vata je nevhodná, neboť její jemné úlomky se mohou uvolnit do vody a škodit rybám.

aktivní uhlí - Uplatní se pouze v případě, kdy je nutné odstranit z vody např. chemikálie použité při léčení rybek. Pro trvalé použití jako filtrační materiál se nehodí, neboť se po krátké době zanáší a další škodliviny z vody již neabsorbuje.

rašelina - Filtrování přes rašelinu slouží k okyselování vody (snižuje pH), avšak ne každý druh rašeliny je vhodný.

 

   

 

pokud se ti článek líbil podpoř nás :)

Sledujte nás!

Doporučuji :

nejlepší obchod