Druhy filtrace v akváriu
Mechanická filtrace
- jejím hlavním účelem je zachytit na filtrační hmotě drobné částice kalu rozptýleného ve vodě, které snižují průhlednost akvária a zanášejí jemné listy akvarijních rostlin, na nichž se pak mnohem snáze usazují řasy. Odstraňuje jak anorganické, tak i organické nerozpustné částice, předpokladem správné činnosti je časté, nejlépe denní propírání filtrační hmoty a vyplavení nashromážděného kalu mimo akvárium. Hlavním cílem je odstranění všech zachycených částic dříve, než se jejich organická část začne ve vodě rozkládat a ovlivňovat nepříznivě její kvalitu. V případě, že by (zejména organické) částečky zadržené filtrací byly na filtru ponechány delší dobu, začaly by se postupným rozkladem mineralizovat a filtr by začal působit jako filtr biologický. Tento způsob (mechanické) filtrace je požadován nejčastěji tam, kde v akváriích vzniká intenzívní činností ryb velké množství rozptýleného kalu. Je žádoucí jej z vody rychloprůtokovým filtrem co nejdříve odstranit.
Biologická filtrace
- hlavním cílem je oxidace ve vodě rozpuštěných sloučenin zejména dusíku (čpavek resp. amonné ionty, dusitany) na méně škodlivé dusičnany - které se ovšem ve vodě hromadí (denitrifikace - bakteriální rozklad dusíkatých sloučenin až na plynný dusík - probíhá v písku akvária jen v omezeném rozsahu). Účelem biologických filtrů používaných v akvaristice je tedy prodloužit období k nutné obměně vody v akváriu za čerstvou, nezatíženou odpadními produkty ryb. Typickým příkladem vhodného (i nutného) použití biologického filtru jsou odchovné nádrže s velkým množstvím ryb, bez rostlin, bez písku, do nichž je denně vkládáno značné množství krmiva, které je po několika hodinách trávení vyloučeno zpět do vody ve formě pevných zbytků i rozpuštěné moči a výluhů. Chovatel v takovém provozu obvykle denně čistí dno akvárií od veškerých pevných zbytků, avšak rozpustné složky (zvl. čpavek a dusitany - viz nitrifikace) je žádoucí co nejdříve odbourat (oxidací - nutný dostatek kyslíku ve vodě!) fungujícími biologickými filtry. Přestože je systém chovných nádrží pod přísným dohledem, bývá při podobném režimu práce denní obměna vody spojená s odsáváním rybích výkalů kolem 5 % objemu nádrže, mnohdy i mnohem více. V okrasném akváriu je takto intenzívní výměna vody naopak zbytečná, často až škodlivá.
Rozdělení filtrů
vnitřní filtry - Jsou umístěné přímo v akváriu, objem filtrační hmoty je menší, filtry se zabudovaným vlastním čerpadlem pak v menších nádržích vytváří intenzivnější proud vody.
- Vnitřní molitanový filtr poháněný vzduchovacím motorkem - nejednodušší, nejlevnější, filtr využívá stoupání vzduchu, který před sebou tlačí vodu a zároveň ji za sebou nasává
- vnitřní filtr z čerpadlem u hladiny a molitanovým blokem, přes který je voda nasávána
- vnitřní ponorný elektrický filtr s vlastní uzavřenou nádobou na filtrační hmotu
vnější filtry - Jsou umístěné mimo nádrž, objem filtrační hmoty může být větší než u vnitřních filtrů - tzn. může probíhat ve větším rozsahu biologická filtrace. Voda se čerpadlem přivádí a vrací zpět pomocí hadic nebo trubek. Můžeme použít profesionálně vyráběné venkovní tzv. hrncové filtry nejrůznějších značek a nebo si technicky zruční akvaristé mohou levněji vyrobit vlastní venkovní filtr. Je potřeba dát pozor na nebezpečí vytečení vody z nádrže, tzn. kontrolovat těsnost všech spojů ve filtru.
půdní filtry - Skládají se z plastového roštu položeného na dně pod štěrkem odkud je voda čerpána a proudí přes dno od shora dolů případně i opačným směrem. Tyto filtry jsou sice zpočátku dostatečně účinné, ale posléze se špatně čistí a jsou naprosto nevhodné pro rostliny, neboť díky nepřirozenému proudění ve dně omezují jejich růst tím, že dochází k blokaci příjmu živin kořeny.
Filtrační materiály
polyuretanová pěna (tzv. molitan, bioakvacit, biomolitan, filtren apod.) - Nejužívanější a zároveň nejvhodnější materiál, který má velkou vnitřní plochu pro usazování bakterií, je trvanlivý a snadno propíratelný. Vyrábí se v různé poréznosti, od velmi jemných až po různě hrubé materiály.
keramika, štěrk, umělohmotná tělíska - Plocha pro usazení bakterií je menší oproti molitanu, slouží hlavně pro zachycení hrubších nečistot. Použití se najde např. ve velkém vnějším filtru s několika samostatnými komorami ve vstupní části pro předfiltraci. Stejnou úlohu splní také velmi hrubý polyuretanová pěna.
silonová střiž, perlonová vata - Má menší trvanlivost oproti molitanu, hůře se čistí a je nutné ji tedy častěji měnit. Používá se opět jako předfiltr a nedoporučuje se umístění v poslední vrstvě filtru, neboť hrozí uvolňování jednotlivých vláken do vody. POZOR! Tzv. skelná vata je nevhodná, neboť její jemné úlomky se mohou uvolnit do vody a škodit rybám.
aktivní uhlí - Uplatní se pouze v případě, kdy je nutné odstranit z vody např. chemikálie použité při léčení rybek. Pro trvalé použití jako filtrační materiál se nehodí, neboť se po krátké době zanáší a další škodliviny z vody již neabsorbuje.
rašelina - Filtrování přes rašelinu slouží k okyselování vody (snižuje pH), avšak ne každý druh rašeliny je vhodný.
pokud se ti článek líbil podpoř nás :)